Emma Marrone své dvoudílné turné Essere qui zakončila první březnový den v Římě a i když to zpočátku vypadalo, že se Palazzo dello Sport s kapacitou přes 11 tisíc míst stěží zaplní, aréna byla před začátkem koncertu narvaná k prasknutí. My jsme si vybrali místo na tribuně kousek od pódia, abychom lépe vstřebali celou atmosféru koncertu. Do kotle se nám upřímně nechtělo. Tuhle etapu života máme úspěšně za sebou a raději na jásající dav nahlížíme, než abychom byli jeho součástí. Faktu, že jedeme na koncert domácí zpěvačky, vůbec nic nenasvědčovalo. Naopak jsem měl pocit, že zanedlouho začne jedno z nejočekávanějších vystoupení hvězdy celosvětového formátu, jejíž jméno skanduje celé obecenstvo od teenagerů až po starší generaci.
Po vlažném začátku dvou předskokanů se na obrazovkách objevilo intro s úvodním videoklipem “Incredible Voglia Di Niente“. Intenzita šílejícího davu rostla a když se do jásání a tleskání zapojily tribuny, bylo všem jasné, že na scénu konečně dorazila Emma. Jen tak – za doprovodu kapely – se postavila za bicí a bubnováním zhruba minutu doplňovala úvodní melodii, která plynule přešla v první písničku “Effecto Domino“.
Po bouřlivém přivítání zazněly “Le Ragazze Come me“ a “Ochi Profondi“ a strhující atmosféra pohltila snad úplně všechny. Po písni “Nucleare“ Emma přešla na medley, kde se sama doprovázela na kytaru, takže jsem mohl lehce vychladnout a to až do “La More Non Mi Basta“ po níž následovala “Non È L’Inferno“. A na to jsem se těšil. Tahle písnička mě neuvěřitelně dostává. Trošku mě mrzí, že studiová verze není ke stažení. Když jsme v září 2016 byli na Adesso tour v Bari, úplně mě nenadchla aranž první části refrénu, ale letos po první sloce krásně vygradoval, publikum zpívalo, bicí hrály prim a celé to bylo naprosto strhující. Aréna se zabarvila do červena a já jsem si to neuvěřitelně užíval. Nutno říci, že atmosféra byla dechberoucí po celou dobu koncertu. Nezazněla písnička, kterou by fanoušci s Emmou nezpívali a po které by nepřišel bouřlivý potlesk. Pohled na Emmu, která při refrénu “Mondiale“ prstem ukazuje na srdíčkový balonek (symbol písničky), který jeden z fanoušků nechal letět ke stropu velké arény, byl skoro až dojemný.
“Amami“ byla naprosto úžasná. Možná to bude i tím, že to je jedna z prvních písniček, kterou jsem od Emmy slyšel. Okamžitě jsem si ji zamiloval a poslouchal pořád dokola.
Na pódiu se vedle Emmy objevil i její tatínek, když ji doprovázel při “Mi parli piano” na kytaru, a zabrnkal tak i na struny v srdcích mnoha maminek v publiku. Následovaly “L’Isola”, “Sottovoce” a samozřejmě nemohla chybět ani “La mia citta”, se kterou reprezentovala Itálii v Eurovizi v roce 2014.
Po dvou a půl hodinách plného nasazení se Emma rozloučila s “Inutile canzone”, sestoupila z pódia a uličkou pro ochranku dotykem pozdravila všechny své věrné fanoušky v prvních řadách. Několikrát zaznělo poděkování a my odcházeli s přesvědčením, že další koncert si opět nesmíme nechat ujít. Krátký sestřih tohoto koncertu je připravený ke shlédnutí na instagramovém profilu @v.ladimirs
