Několika umělců našeho národního kola jsme se zeptali na pár otázek a oni nám na ně odpověděli. Jako první účastnice, která s námi udělala rozhovor je mladá a poměrně neobjevená zpěvačka Kristy Hernandez, která soutěží s písničkou HIM. Dozvíte se od ní jistě velmi zajímavé informace a tady jsou její odpovědi.
Nejdříve se nám krátce představ, především jak jsi se dostala k hudbě a co tě na ní baví?
K hudbě jsem se dostala už v poměrně útlém věku, protože jsem zpěv milovala odmalička. Postupně se k tomu připojil klavír a nedávno i kytara bez kterých by moje songwriterství vůbec nedávalo smysl.
Když jsem byla starší bylo mi úplně jasné, že chci studovat hudbu, konkrétně zpěv. Byla jsem si samozřejmě vědoma toho, že to není úplně nejlukrativnější řešení, ale já byla rozhodlá zlepšovat se v tom, co mě baví. Říkala jsem si totiž, že na to, co mě nebaví mám čas vždycky.
A tak jsem v patnácti nastoupila na konzervatoř kde jsem vystudovala muzikálové herectví. K psaní vlastních písní jsem se dostala vlastně náhodou – stále jsem poslouchala moje oblíbené interprety a strašně si přála vytvořit něco podobného a tak jsem si jednoho dne sedla ke klavíru a šlo to v podstatě samo.
Nakonec se z toho pro mě stala taková terapeutická činnost, kdy jsem mohla otevřeně “mluvit” o věcech, co mě zranily nebo se mě dotkly. Ze začátku jsem svou hudbu kvůli tomu ani nechtěla s někým sdílet, protože jsem si plně uvědomovala to jak zranitelná ve svých písničkách jsem.
Čas šel ale dál a moje rodina a moji nejbližší mě přemluvili k tomu zajít si do studia a něco nahrát. Vlastně jsem od toho nic moc nečekala, ale otisklo se to do mě.
Poslouchat své hotové písničky stále dokola pro mě bylo a do dnešního dne je způsob jak nechat věci jít. Jak najít takzvanou “closure” a otočit zase list.
A když vidím, že moje práce může mít stejný efekt na lidi, kteří ji poslouchají – takový jako měla hudba ostatních vliv na mě, když jsem s tím začala – mám vždy pocit, že to má smysl.
Všechna ta zranitelnost kterou tím ukazuji a všechno okolo má smysl kdykoliv kdy mi někdo řekne, že při poslouchání mých písní něco cítil, že mu to s něčím pomohlo, že se to do někoho doopravdy otisklo.
Do národního finále byla nominována písnička HIM. Řekni nám něco o jejím příběhu?
HIM je jedna z nejnáročnějších písní, co jsem kdy musela psát, protože se jedná o příběh kde sebe samotnou nevystihuji úplně kladným způsobem. Taky tam vzpomínám na dobu kdy jsem byla zamilovaná a jak to tak bývá – úplně to nevyšlo. Snažila jsem se psát o tom jaké je to je, když se zamilujete tak moc, že se ten druhý člověk stane úplným středem vašeho vesmíru a jak těžké je pak nechat toho člověka jít, když ho vidíte úplně všude a nemůže uvěřit tomu, že jste pro tu osobu neznamenali tolik jako ona pro vás.
Zpívám tam o tom jaké to je mít všechna očekávání absolutně zničena a nachvíli, zavrhnout lásku a všechno, co s ní přichází.
Na písní pracovali dva producenti a to konkrétně producent Contrust a producent Jonathan Jacobs za kterým jsem jela do Anglie. Oba přidali songu trochu ze sebe a já bych jim nemohla být více vděčná. Když jsme s Jonathanem přemýšleli nad celou formou songu shodli jsme se na tom, že si přejeme, aby zněl trochu nábožensky – aby ta absolutní pohlcenost druhým člověkem byla vyjádřena i v jiných formách než třeba jen v textu (možná až i trochu fanaticky) a i proto jsme do refrénu zvolili bicí ve formě válečných bubnů. Říkali jsme si, že občas říct někomu, že ho milujeme – i když víme, že to ten člověk neřekne zpátky je vlastně takový válečný pochod.
Nadruhou stranu jsme klip zase trochu odlehčili a šli do něj v takové “teenage” formě. Moc jsem si přála, aby to bylo jednoduché – zamilovanost dvou lidí, kteří jsou sebou tak posedlí, že jdou proti všemu a proti všem a díky skvělým lidem, kteří na tom pracovali myslím, že se naše práce docela povedla:).
Jaká byla tvoje reakce ohledně toho, že jsi byla do této soutěže nominována?
Kdybych řekla, že jsem byla překvapená bylo by to slabé slovo. Zrovna jsme seděli venku s přáteli, když mi přišlo upozornění a tak jsem to s nimi hned začala rozebírat.
Asi jsem tomu v tu chvíli ani nevěřila. Chvilku mi trvalo než jsem to celé zpracovala, ale od chvíle kdy mi to upozornění přišlo už jsem nezvládala přemýšlet nad ničím jiným.
Doma jsem si pak v klidu sedla, celé si to prošla a ještě jednou se ujistila, že se mi to nezdá.
Vlastně stále mám trochu strach, že se zítra probudím a dojde mi, že se mi to vše jen zdálo, haha.
Protože jsme web věnující se Eurovizi, zajímalo by nás co o ní víš a jestli by tě s lákala i účast na této soutěži?
Eurovizi pravidělně sleduju jako někdo kdo zpěv miluje a kdo se o něj zajímá. Nejvíce se mi líbí celý koncept – konkrétně vzít lidi z celého světa, protože jsem si vědoma toho jak těžké je prorazit a jak náročné je dostat vaši hudbu do povědomí jiných lidí. Proto si myslím, že je Eurovize výborným začátkem a startem pro kohokoliv kdo se chce hudbou živit a kdo si přeje pozvednout svou kariéru o krok dál.
Samozřejmě bych nemluvila pravdu kdybych řekla, že mě soutěž v Eurovizi neláká, ale zatím jsem nad tím úplně aktivně nepřemýšlela, protože mám pocit, že musím v mé hudbě ještě něco “dokázat”. Momentálně pracuju na nových věcech na které jsem velice pyšná a tak doufám, že to nikoho nezklame a možná pak přijde i pocit, že do soutěže jako je Eurovize právem patřím.
Kdyby jsi vyhrála naše národní finále, jaká by byla tvoje reakce ?
Jak říkám, celé to pro mě bylo veliké překvapení a vlastně jsem i chvíli přemýšlela jestli se toho aktivně účastnit, protože často mívám pocit, že má hudba není dostačující. Nejsem marketingový guru a svou hudbu skoro nepropaguji, dělám ji ze srdce, pro sebe a hlavně pro lidi, kteří by jí mohli mít rádi, ale mnohokrát si nejsem jistá jestli to stačí.
Tudíž by to pro mě byl zase úplně nový druh motivace, že to co dělám má smysl a že si někdo doopravdy myslí, že to je dobré. Možná je to špatné říct vzhledem k tomu, že jsem songwriterka, ale nejspíš bych byla úplně bezeslov.
A poslední otázka, řekni nám, proč by měli fanoušci a porotci hlasovat právě pro tebe?
Těžká otázka hlavně v tom ohledu, že si né vždy ohledně mé hudby věřím. Vždy jsem si jistá tím, že je to dobré, když mou píseň tvořím a když vzniká u klavíru nebo u kytary, ale projde pak tak enormním procesem, že si stále omílám v hlavě jestli by bylo nebylo lepší něco udělat jinak, něco změnit, něco vynechat a tak podobně. Vím, že je to se mnou těžké, protože nejdu s trendy, netvořím hudbu, co zrovna letí, tvořím hudbu, která mi léčí srdce – a snad i někomu kdo si ji kdy poslechne. Lhala bych kdybych neřekla, že jsem párkrát nezkusila udělat něco, protože jsem věděla, že by to mělo úspěch, ale nikdy jsem s tím nezvládla dojít dokonce. Nikdy bych nezvládla vydat něco o čem bych si nebyla jistá, že to není pravé a upřímné, i když by to sklidilo potlesk.
Já sama v hudbě vyhledávám “pravost” a něco, co se mě skutečně dotkne a otiskne se to do mé duše a možná právě to je to ten důvod proč by mě ostatní měli volit pokud uznají za vhodné a pokud se jim má hudba líbí.
Jedná se často jen o srdceryvné popovky, ale já věřím, že cokoliv, co je dělané s láskou a pravdou má váhu změnit svět.
Byť je to možná trochu naivní já věřím na čistotu ať už v hudbě nebo v životě a věřím, že je to něco, co by se mělo předávat dál.
A to byla Kristy Hernandez. My jí velmi děkujeme za její slovo a určitě jí můžete stále podporovat a hlasovat pro její píseň HIM.
